Ženy a kněžství 4 - Jak může žena žehnat nemocným v souladu s naukou?

"Nemůže být žádné zlo v tom, když žena žehná nemocným, pokud k tomu Bůh dá svůj souhlas skrze uzdravení... Vkládat ruce na nemocné nemůže být pro ženu větším hříchem, než nemocnému otřít obličej vlhkou rouškou." (A Record of the Organization, and Proceedings of The Female Relief Society of Nauvoo," April 18, 1842 LDS Church Archives)

"Pokud mají sestry dost víry k uzdravování, pak ať každý drží jazyk za zuby!" (Relief Society Minutes of Nauvoo, April 28, 1842)

JOSEPH SMITH

Možná to někteří členové Církve Ježíše Krista Svatých Posledních dnů neví, ale asi 100 let své historie (tedy většinu své moderní existence !) bylo běžnou praxí, aby ženy dávaly žehnání nemocným a postiženým. 

Průkopníkem této praxe byl Prorok Znovuzřízení, Prorok Dispensace - Joseph Smith. 

Tím, kdo tuto tradici konstituoval jako silnou a pevnou tradici byl hned druhý prorok v řadě, moderní Mojžíš, prezident Brigham Young. 

Ten 14.listopadu 1869 v mormonském Tabernáklu zkritizoval muže i ženy, že dostatečně nerozvíjí své duchovní dovednosti. Ujistil ženy, že pokud je jejich dítě nemocné, mají právo jej vyléčit samy.

"Proč nežijete tak, abyste byly schopny zahnat tuto nemoc bez toho, abyste zavolali Starší? ... Je to privilegium matek, aby měly víru a žehnaly svému dítěti. To může učinit sama, a nebo poslat pro bratry v případě, že chce mít podporu jejich víry..." (Journal of Discourses Delivered by President Brigham Young, his Two Counselors, The Twelve and others. Liverpool and London, 1856, Vol. 13, p. 155)

Z historie známe velké a přesně zdokumentované množství případů, kdy nejen došlo k vkládání rukou a pomazání svatým olejem pro žehnání nemocných ze strany žen, ale kdy také došlo K ZÁZRAČNÉMU VYLÉČENÍ TĚCHTO LIDÍ. 

Nebudu se zde rozsáhlé rozepisovat o těchto příkladech. Lze je snadno dohledat spolu s přesnými citaci z církevních knih.

Možná si teď říkáte - proč jsem o tom nikdy neslyšel/a?

Důvod je jednoduchý. NEMĚLI JSTE O TOM SLYŠET.

V roce  1946 poslal apoštol Joseph Fielding Smith oficiální dopis, v němž vysvětloval důvody pro "oficiální ukončení této praxe". 

V tomto prohlášení píše: "Ačkoliv se autority rozhodly, že je za určitých okolností možné, aby ženy prováděly omývání a pomazání pro druhé sestry (myšleny jsou tzv. chrámové Předobřady), MAJÍ POCIT, že je o mnoho lepší následovat plán, který nám dal náš Pán, a poslat pro Starší Církve (tedy nositele Kněžství), aby přišli a žehnali nemocným a postiženým."

Všimněte si způsob, jakým je celé prohlášení formulováno. AUTORITY MAJÍ POCIT, ŽE JE MNOHEM LEPŠÍ... 

Já osobně si z toho beru především jedno - toto doporučení, které autority vydaly, skutečně vyjadřuje jejich pocity. Toto doporučení není ZÁKAZEM praxe ženského žehnání nemocných. Je pouze doporučením od upuštění od dané praxe.

Tento rozdíl si můžete všimnout ve všech možných příručkách Církve. U některých věcí je napsáno FORBIDDEN... zatímco u jiných je napsáno IT IS STRONGLY DISCOURAGED. 

To, co je silně nedoporučováno zároveň není zakázáno. Pouze za to, co je zakázáno, mohou být členové hnáni k disciplinárnímu řízení (všimněte si tohoto rozdílu v příručkách pro vedoucí například u témat umělého oplodnění. Je "strongly discouraged", aby členové darovali sperma. Ale není to zakázané. Je však "forbidden", aby si osaměla nevdaná sestra nechala udělat umělé oplodnění. za to je podle příručky možné začít konat kroky, jež mohou vést až k jejímu vyloučení. 

Co z toho plyne? Nechám to na každém z vás. Podle mě osobně tato vyjádření znamenají, že NENÍ ZAKÁZANÉ, ABY ŽENA ŽEHNALA NEMOCNÝM. Pouze od toho autority odrazují. Proč?

Důvodů je mnoho a rozeberu je v jednom z dalších textů. Osobně jsem toho mínění, že většina těchto důvodů jsou pouze praktického a společenského rázu, nikoliv náboženského. 

A nyní - závěrem - bych se chtěl dostat k tématu a názvu celého blogu. JAK MŮŽE ŽENA ŽEHNAT NEMOCNÝM V SOULADU S NAUKOU?

V historii Církve opět nacházíme přesná pravidla, podle jakých to smí činit. Tato pravidla zde ukážu a vysvětlím. Pochází z pokynů, rad a doporučení, která vydala Církev Ježíše Krista (popřípadě její předsednictvo, autority a prezidentky Pomocného sdružení) v dřívějších dobách ohledně způsobů a podmínek žehnání nemocných ženami. 

JSOU PRAKTICKY 2 MOŽNOSTI, JAKÝMI MŮŽE ŽENA ŽEHNAT NEMOCNÝM.

Tyto možnosti závisí na tom, zda je žena spečetěná v Chrámu, či nikoliv. 

V obou případech se musí jednat o OBDAROVANOU ČLENKU. 

Teprve Obdarovaná členka totiž drží potenciál Kněžky a má veškeré znalosti, které souvisí s nebeským řádem věcí.

Žehnání nemocných opět probíhá ve 2 fázích, jak to známe z dnešní praxe Církve.

V prvním případě uvedu příklad toho, jak může žehnat OBDAROVANÁ, ALE NESPEČETĚNÁ ČLENKA.

První fází je POMAZÁNÍ.

Žena pomaže hlavu nemocného malým množstvím posvěceného oleje. Tento olej MUSÍ být posvěcen nositelem Melchisedechova kněžství (žena při sobě tedy může nosit flakónek oleje, posvěceného jakýmkoliv nositelem vyššího kněžství a tento olej používat). 

Žena vloží ruce na hlavu nemocného, osloví ho celým jménem a uvede oprávnění, s nímž je obřad vykonáván. V případě můžu jde o Melchisedechově kněžství. O co jde v případě žen? 

Jak víme z chrámových obřadů (či spíše PŘEDOBŘADŮ), vykonává se omytí a pomazání tak, že se řekne "majíce pravomoc". Nevysvětluje se nijak dále, o jakou konkrétní pravomoc jde (všimněte si, že podobně je to také u křtu, kde se říká "pravomocí danou mi Ježíšem Kristem", ale nemluví se o "pravomoci Áronova kněžství !). 

Žena tedy uvede, že "pravomocí, danou jí Ježíšem Kristem, pomazává nemocného posvěceným olejem" (olejem, posvěceným k žehnání nemocných a postižených). na závěr uvede, že jedná VE JMÉNU JEŽÍŠE KRISTA, AMEN. 

Druhou fází je za běžných okolností PEČETĚNÍ POMAZÁNÍ. 

Pečetění pomazání je pravomoc, která náleží pouze nositelům nějakého úřadu Kněžství. Ženy tedy nemohou pečetit pomazání tak, jak to dělají Starší. 

Při chrámových předobřadech se u pomazání namísto "pečetíme" používáme slovo "konfirmujeme", neboli POTVRZUJEME toto pomazání. 

Nespečetěná žena tedy provede tuto fázi následovně:

Osloví nemocného celým jménem. Uvede oprávnění, s nímž je obřad konán ("pravomocí, danou mi Ježíšem Kristem") a následně POTVRDÍ PŘEDCHOZÍ POMAZÁNÍ ("potvrzuji pomazání...").

Poté může udělit jakákoliv požehnání podle vnuknutí Ducha Svatého a vše uzavře ve jménu Ježíše Krista. 

Jaký je rozdíl, pokud obřad žehnání nemocným vykonává spečetěna žena? 

Pochopitelně může vše vykonat podle návodu, který zde byl předložen. ALE existuje ještě další možnost, které může využít. 

Jako věčná partnerka svému manžela je taková žena spolupodílnicí Melchisedechova kněžství, které bylo uděleno jejímu muži. To ji opravňuje v případě žehnání nemocných použít namísto fráze ¨"pravomocí, danou mi Ježíšem Kristem" říct "pravomocí Melchisedechově kněžství, daného mému manželovi - uvede celé jméno manžela - pomazávám / pečetím a potvrzuji toto pomazání..."

Tento krok ženě umožňuje provést nejen potvrzení pomazání, ale také pečetění. To činí celý obřad mocnějším a pevnějším proti jakýmkoliv vnějším protivenstvím.

Doufám, že jsem vás tímto textem nějakým způsobem inspiroval. Chci jen všechny ujistit, že tímto nevybízím ženy k tomu, aby začaly hromadně žehnat nemocným. Chci tím jen otevřít prostor pro diskuzi a osobní modlitbu věřících. Pokud získáte od Pána osobní zjevení o tom, co jsem zde psal, pak konejte v souladu se svým svědomím. 

Nevyzýval bych nikoho k tomu, aby záměrně porušoval nauku Církve Ježíše Krista. Ale jak jsem výše uvedl, jsem přesvědčen, že z hlediska NAUKY neexistuje žádný skutečný zákaz této praxe. 

TAKÉ BYCH RÁD DODAL POZNÁMKU, ŽE SI MYSLÍM, ŽE NEJVHODNĚJŠÍM PŘÍPADEM ŽEHNÁNÍ NEMOCNÝCH PRO ŽENY JE PŘÍPAD, KDY JE NEMOCNÉ JEJICH DÍTĚ NEBO BLÍZKÁ ČLENKA RODINY.

Tyto případy také silně podporovali proroci Joseph Smith a Brigham Young. A to jsem ani nezmínil, že podobná žehnání mohou ženy provádět i zvířatům - jak ukazují překrásné příběhy zázračně vyléčených koní při přechodů amerických plání na exodu do Salt Lake City...

V ostatních případech bych skutečně doporučoval provést žehnání jako manželský pár (žena pomazání, muž spečetění) nebo skrze Starší. Finální rozhodnutí však - jako vždy - záleží na osobní inspiraci... 

Budu rád za jakékoliv otázky a osobní názory. 

S pozdravem, 

Jakub Sobek