OBDAROVÁNÍ a kniha Job 2 - Vyhnání Adama, Evy a Joba z Edenu...

V minulém textu jsem psal o nebeském vzoru  v biblické knize Job. 

Dnes bych chtěl rozebrat první ze 3 částí této knihy, která je psaná v próze, a ukázat její souvislost s obřadem Obdarování a příběhem Adama a Evy

Na počátku žije náš hrdina Job - stejně jako Adam a Eva - v idylickém a harmonickém světě. Tento svět je charakterizován tím, že Job poznává pouze "sladké" tohoto světa. 

Job je v tomto TERESTRIÁLNÍM SVĚTĚ nazýván "perfektním" - dokonalým - a přímým / spravedlivým. Má mnoho dětí, majetku... zkrátka "nic mu nechybí". 

V 5.verši 1.kapitoly dokonce vidíme, že Job vykonává kněžské obřady, tudíž drží jakousi Boží pravomoc. 

"Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny."

Job je po celý svůj život pod jakousi Boží ochranou, kterou lze charakterizovat jako "rajský závoj".  "Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má." Job 1:10

Job tedy žije skutečně v jakémsi pozemském EDENU. Stejně jako v příběhu Adama a Evy musí však přijít ZKOUŠKA. 

Tato zkouška je v obou případech charakterizována příchodem Satana na scénu. 

Satan slouží jako nástroj, skrze nějž může člověk dospět k vyššímu poznání Božích věcí. Jak je to ale možné?

Adam s Evou museli pojíst z ovoce Stromu poznání, aby pochopili protiklad dobra a zla. Bez toho by sice nikdy neklesli do smrtelného stavu, ale zároveň by bez toho nikdy nemohli být oslaveni a požehnáni za to, že si vybrali dobro. 

"A nyní vizte, kdyby Adam neučinil přestupek, nepadl by, ale zůstal by v zahradě Eden. A vše, co bylo stvořeno, by muselo zůstati v témže stavu, v jakém to bylo poté, co to bylo stvořeno; a muselo by to zůstati na věky a nemíti žádného konce." 2.Nefi 2:22

"A oni (Adam s Evou) by neměli žádných dětí; pročež by zůstali ve stavu nevinnosti, nemajíce žádné radosti, neboť neznali žádné bídy; nečiníce žádného dobra, neboť neznali žádného hříchu." 2.Nefi 2:23

"Pročež, muselo by to nezbytně býti stvořeno k ničemu; pročež, nebyl by žádný účel ani smysl stvoření jeho. Pročež, toto by muselo nezbytně zničiti moudrost Boha a jeho věčné záměry, a také moc a milosrdenství a spravedlnost Boží." 2.Nefi 2:12

Stejně tak i edomský hrdina JOB musel projít svým vlastním Pádem z ráje. Nebýt toho, nemohl by nikdy pochopit blaženost stavu, v němž se nacházel, ani by nepochopil Boží vykoupení skrze Ježíše Krista. 

Kdyby Job nepadl, mohl by si myslet, že je spasen svou vlastní spravedlností. Jen skrze Pád mohl pochopit, že je spasen skrze Milost Mesiáše. 

Pád byl potřebná zkušenost nejen pro Joba, Adama a Evu, ale je potřebnou zkušeností pro každého z nás. 

JOBŮV PÁD byl velice krutý. Ztratil své děti, stáda, pastviny.. a nakonec i domov a zdraví. Byl poset hrozivými bolavými vředy, které ho svědily a musel si je škrabat střepinami. 

Job si tehdy ve svém zoufalství řekl, že NAHÝ se narodil a NAHÝ také odejde (Job 1:21). 

Symbolická nahota, kterou zmínil, není pouze obrazná. Je duchovním návratem nahoty, kterou si uvědomili Adam s Evou poté, co pojedli z ovoce ze Stromu poznání.

"Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. " Genesis 3:7

Zcela zmožen svým osudem si nakonec Job ustlal v prachu a špíně. V angličtině se říká doslova "among the ashes", jako by on sám byl na roveň onomu popelu (Job2:8). 

I toto je opisem stavu, do něhož upadli Adam s Evou. Byli vyhnání z edenské zahrady do PUSTÉHO SVĚTA. 

V obou případech je pád z rajského stavu do špíny a pustoty symbolem PŘECHODU Z TERESTRIÁLNÍHO DO TELESTIÁLNÍHO SVĚTA.

V příštím díle se více rozhovořím o tom, co následovalo pro Adama, Evu i Joba v telestiálním světě a jaká Boží zjevení je opět dostala zpět do Boží přítomnosti.

Jakub Sobek

(Budu rád když si mě přidáte na FB i na Googlu)