Dnes se pustím do tématu, které je velice ošemetné. Přesto doufám, že můj text nikomu nezpůsobí žádnou ztrátu svědectví, neboť by to bylo velice nehezké a navíc nesprávné.
Historie někdy nebývá tak jednoduchá, jak si ji představujeme, a Církev.... nám to bohužel občas neulehčuje.
(Obrázek z jedné z knih pro děti)
Mnozí z vás jistě slyšeli známý anti-mormonský argument (nebo viděli díl South Parku) o tom, že Prorok Joseph Smith údajně překládal Knihu Mormonovu pomocí "magického klobouku".
Tato teorie je široce známá a samozřejmě není zcela správná.
Přesto musím hned na začátek upozornit, že klasická představa členů o tom, jak byla přeložena Kniha Mormonova, je také mnohdy nesprávná a docela "vedle".
Joseph Smith přeložil Zlaté desky Knihy Mormonovy "Boží mocí".
Tato Boží moc byla v souladu se starověkou tradicí a izraelskou posloupností kněžských zjevení.
Od dob Mojžíšova bratra Árona měli velekněží Chrámu k dispozici dvojici zvláštních průhledných kamenů, které se nazývaly Urim a Thumim.
Skrze tyto kameny velekněží často přijímali ZJEVENÍ OD BOHA.
Možná vám to přijde tuze zvláštní, že by Bůh svým služebníkům něco zjevoval skrze "průhledné kameny". V biblické i světové historii však jde jen o další z mnoha způsobu, mezi něž patří i prorocké sny, extatické epileptické vize a mnoho dalších způsobů, které by se nám při bližším pohledu mohly zdát zvláštní.
V encyklopedii judaismu i židovské tradici se předpokládá, že Urim a Thumim fungovaly tak, že si je Velekněz v Nejsvětější Svatyni nebo jiném posvátném místě přiložil na oči a mohl tak spatřit obrazy, které mu Hospodin sešle.
Mohlo jít o vize událostí, které se odehrávaly v daném okamžiku na jiném místě, nebo o události, které se teprve měly odehrát. Ze Starého zákona také víme, že Urim a Thumim nemohly (zcela logicky) reprodukovat zvuk, ale mohly ukázat nápis, který daná osoba (velekněz) viděla a mohla přečíst.
Urim a Thumim fungoval jen u svatých jedinců. Ti, kteří svatí nebyli, při pohledu do těchto kamenů oslepli.
Důležitou součástí celého procesu bylo především to, aby se Velekněz nacházel ve tmě Chrámových komnat, nebo si alespoň zakryl hlavu rouchem, aby obrazy a slova, zjevené na posvátných kamenech, byly vidět.
Urim a Thumim nebyly jedinými takovými kameny. Je pravděpodobné, že v historii existovalo několik podobných kamenů, o nichž čteme i v literatuře jiných starověkých náboženství Blízkého východu.
Víme z historie Církve Ježíše Kriste Svatých Posledních dnů, že Joseph Smith vlastnil velice podobné kameny, které používal k překladu Zlatých desek.
Ze stejných důvodů i on hleděl do posvátných vidoucích skel a pomocí nich interpretoval znaky, jimiž byla Kniha Mormonova v originálu napsána.
Samozřejmě se na první pohled může zdát šokující, že by Prorok nějaké "kamínky" strkal do klobouku a s hlavou ponořenou v něm poté diktoval posvátnou knihu, kterou považujeme za Písmo, srovnatelné s Biblí.
.jpg){kind=spacer}
Zvláštní je to však jen do okamžiku, kdy víme o tradici staro-izraelského používání těchto kamenů a chápeme kontext, v němž se toto odehrávalo.
Musíme také pochopit, že ne veškerý překlad probíhal tímto způsobem ! V pozdější fázi nebylo často nutné, aby se učil významy jednotlivých znaků skrze vidoucí skla, jelikož je už znal. Mohl proto diktovat text Knihy Mormonovy tak, jak to známe z klasických obrazů.
Jsem přesvědčen, že Církev by měla se zvýšenou opatrností používat obrázky, jejichž pravdivost je občas jen částečná... Měla by se naopak zaměřit na to, aby lidé lépe pochopili skutečný proces inspirovaného překladu a s tím spojené historické souvislosti.
Jinak se snadno členům stane, že ztratí svědectví jen proto, že se od někoho nevhodného dozví pravdu o "klobouku Josepha Smithe".
Žádné komentáře:
Okomentovat