Biblická tradice obsahuje velké množství prorockých postav, které společně uznávají židé, křesťané i muslimové.
Přesto
se však najdou i další proroci, jejichž příběhy byly židům utajeny
kvůli geografickým a historickým příčinám. O některých z nich přinesla
zprávy teprve arabská civilizace.
Jedním z nich je i PROROK HÚD, praotec "HEBREJCŮ"...
Slovo
Húd v arabštině znamená Žid a většina badatelů se domnívá, že šlo o
postavu, kterou známe pod jejím biblickým jménem - Heber.
Tento
prorok žil během duchovní vlády kněze Melchisedecha, neboli Noeho syna
Šéma a zažil pravděpodobně i pád Babylonské věže. Právě po jejím zničení
se vydal na dalekou pouť z tehdejší Mezopotámie. Narozdíl od Abraháma,
který z Mezopotámie odešel ve stejné době nebo o něco později, však jeho
kroky nevedly do země, později známé jako Izrael.
Jeho cesty jej však zavedly do daleké civilizace, jež se nacházela na samotném konci arabského poloostrova.
Tamní
civilizace, nazývaná podle jejího hlavního města Iram (někdy i
Aram/Eram), si říkala LID ÁDU a nebyla žádnou obyčejnou nomádskou
kulturou.
Ádovci
byli skutečně rozvinutou a velkolepou civilizací, kterou můžeme srovnat
s vlivem jejích 2 sousedů - Egyptem a Mezopotámií. Trvala přes 1000 let
a skončila náhlým zničením.
Právě kvůli tomuto absolutnímu zániku se o Ádovcích mnoho nevědělo.
Húd
byl prorokem, který v tehdejší společnosti kázal morální, sociální a
náboženskou reformu. Podobně jako většina biblických i moderních proroků
za to byl samozřejmě jistými kruhy velice neoblíben.
Ádovská
civilizace byla podobné všem civilizacím před svým koncem. Arogantní
říše, využívající otroctví i útlaku chudých. Bohatí vladaři se
nezajímali o potřeby svých občanů a falešní kněží kázali nepravé nauky.
Běžní
občané byli uvrženi do tvrdého náboženského dogmatismu, kde museli i to
málo, co měli, obětovat vzdáleným bohům, RESPEKTIVE JEJICH SOCHÁM. A
jak to vidíme i v dalších starověkých civilizacích, obětiny bohů
sloužily jako pokrm a majetek kněžské vrstvy, jež usilovala o absolutní
- duchovní i finanční - porobení lidu.
Tím
začíná celý příběh, jenž by se správně měl nacházet i v Bibli, neboť
ukazuje rychlý konec civilizací v jejich nezkrášlené podobě.
Bůh
poslal lidem z Ádu jako varování prorockého muže. Podobně jako Lot
kázal Sodomě, jako Jonáš kázal městu Ninive a jako Jeremjáš kázal
hříšnému Jeruzalému, tak i Húd byl vyslán proto, aby varoval Iram před
nastávající katastrofou.
Jak
to však už bývá, obyvatelé Iramu měli strnulé šíje a odmítli zprávu z
Nebes. Vysmáli se Húdovi/Heberovi a požádali ho o důkaz jeho slov.
Podoba přírodní katastrofy, jež Ádovce postihla, souvisí s jejich záhadným zmizením v arabské poušti.
Húd
na příkaz Boží obyvatele Iramu nejprve postihl několikaměsíčním suchem,
jež hrozilo zničit Ádskou ekonomiku. Když se však ani poté nerozhodli
činit pokání a usilovali prorokovi o život, vypustil Pán Nebes svůj
hněv.
Hú
se skupinkou věrných věřících utekl z města dříve, než bylo zničeno.
Zatvrzelí obyvatelé se masivní bouře nebáli, protože si byli jisti, že v
tuto část roku může přijít jen vlna dešťů, přinášející vláhu a novou
krev do ekonomiky Iramu.
Jak
moc se mýlili, když je stihl písečný mrak a zakryl během necelé hodiny
veliké město Ádské říše, jež se z této katastrofy už nikdy
nevzpamatovala.
Prorok
Húd se svou skupinkou - církví - Božím lidem - samozřejmě v bezpečí
došel do "zaslíbené země" Prorocký příběh ale není jen vzpomínkou
dávných dob - je akutním voláním pro obyvatele nynějšího světa.
Našli jste už cestu, jak utéct z Iramu?
Více také v třídílném semináře s detailném rozborem koránských pasáží o Húdovi a Ádovcích:
Žádné komentáře:
Okomentovat