Jediné Kristovo kněžství
První ze sedmi spolehlivých důvodů, proč by také ženy měly sloužit jako kněží
| V době Starého zákona měly ženy v oblasti náboženství rozhodně druhořadé postavení. Protože nebyly obřezány, nestávaly se osobně členkami Smlouvy. Nemohly přinášet své vlastní oběti. Byly vždy podřízeny mužům, a to i v náboženských záležitostech. |  |
 |
Ježíš Kristus to všechno změnil.
Každá žena, která je pokřtěná, se stává druhým Kristem, podobně jako muž.
“Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi Židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.“ Gal 3,27-28 Každá pokřtěná žena má plnou účast na Kristově kněžství, na jeho učitelském i královském poslání.
Křest znamená podstatnou, nezbytnou, základní otevřenost pro všechny svátosti včetně služebného kněžství.
|
Ježíš pověřil ženy, aby předsedaly Eucharistii
Při poslední večeři Ježíš ustanovil Eucharistii. Chtěl zůstat přítomen mezi svými navždy, aby tak s nimi mohl pokračovat v díkůvzdání Otci skrze svátostná znamení chleba a vína.Ježíš řekl: “To konejte na mou památku.“ Tato věta je chápána jako pověření učedníků, aby konali Eucharistii v jeho jménu. Tridentský koncil toto potvrdil slavnostním vyjádřením: „Skrze slova ´To konejte na mou památku´, Ježíš ustanovil apoštoly kněžími a určil, aby oni i ostatní kněží obětovali (přinášeli v oběť) jeho tělo a krev. Toto církev vždy učila.“ (1562 AD, Denz. č. 1740, 1752).
Ve středověku každý pokládal za samozřejmé, že pouze muži byli přítomni při poslední večeři. To je to, co Leonardo da Vinci zobrazil na svém slavném obrazu (viz detail nahoře) a slovy vyjádřil Durandus od sv. Pourcaina (1270 – 1334): „Kristus vysvětil během večeře pouze muže, když jim udělil moc konsekrovat.
Ale je to pravda? Nebyly tam přítomny žádné ženy?
LAST SUPPER by Bohdan Piasecki
| Poslední večeře byla paschálním jídlem (paschou). Víme to z evangelia. Ježíš si přál připravit ji jako paschu, kterou by jedl se svými učedníky. „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka…“ (Lk 22,7-16) A víme z evangelií, že ženy byly vždy přítomny při společném jídle s Ježíšem. Pro Ježíše to byl jeden ze způsobů, jak vyjádřit skutečnost Božího království. A navíc, paschálního jídla se účastnila celá rodina, včetně žen. (Ex 12, 1-14) Evangelia zmiňují příjezd Ježíše a Dvanácti „večer“ (Mk 14,17), ale jiní učedníci, kteří všechno připravovali, tam už byli, včetně žen. |
| A tak si můžeme být jisti, že Ježíšova matka a ženy učednice byly přítomny při poslední večeři. Všem učedníkům Ježíš řekl: „Toto je moje tělo. Jezte z toho všichni. To konejte na mou památku. Toto je kalich mé krve. Pijte z něho všichni. To konejte na mou památku. (srov. Mt 26,26-28 a 1Kor 11,23-25) Ježíšova slova „To čiňte na mou památku“ byla adresována všem učedníkům, mužům i ženám. Tak Ježíš pověřil učedníky i učednice, aby přijímali svátost svěcení a předsedali Eucharistii. |
Osvobození od předsudků
| Ano, v minulosti Církev odmítala světit ženy na kněze. Ale proč? Když posuzujeme církevní praxi v minulosti, musíme studovat důvody, proč se tak dělo. Pokud se týká žen, naše zjištění je znepokojující. Ženy byly vyloučeny z kněžské služby kvůli zcela neoprávněným důvodům. |  |
 | Trojí předsudek zabránil ženám vykonávat kněžskou službu. 1. Ženy byly považovány za méněcenné vzhledem k mužům v každém ohledu: po stránce fyzické, intelektuální i citové. Vzhledem k tomu, že se věřilo, že pouze mužské sperma „obsahuje“ budoucí dítě, pohlíželo se na ženy jako na neúplné lidské bytosti. Krátce řečeno: Ženy byly považovány za méněcenné, druhořadé bytosti.. 2. Protože Eva zapříčinila pád lidstva z milosti, předpokládalo se, že každá žena nese prokletí jejího hříchu. Ženy byly označeny jako hříšná stvoření. 3. Lidé si mysleli, že menstruace ženu znečišťuje. Jelikož byly považovány za necisté, nebylo ženám povoleno priblížit se k oltári ani vykonávat posvátnou službu. |
| Církev se stále potřebuje osvobozovat od sociálních a kulturních předsudků, které kontaminují její učení a praxi. Do r. 1854 papežové učili, že Bůh dovoluje otroctví, tedy něco, co je současnou Církví zcela zakázáno Církev udělala mnoho podobných chyb jako je tato v průběhu své historie. Ženy si dnes zaslouží, aby byly osvobozeny z doktrinálního předsudku, který jim stále zakazuje mít účast na službách v církvi, protože tato účast je součástí pravého Božího plánu. |
Svěcení jáhenek
| V průběhu historie Církve se objevily tři služby, kterých je možno dosáhnout svěcením (svátostí kněžství). Svátost kněžství se člení ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství. Všechny tyto tři části, třebaže rozdílné svým rozsahem, jsou součástí jedné svátosti kněžství. Druhý vatikánský koncil mluví o jednéslužbě …Bohem ustanovenou církevní službu vykonávají na různých stupních kněžství ti, kteří se už odedávna nazývají biskupy, kněžími a jáhny. (Lumen Gentium 28) |  |
 | V rané církvi byly ženy svěceny na jáhenky. Praxe je obsáhle doložena pro prvních devět století především ve východní části církve. Jáhenky asistovaly při křtu žen, který vyžadoval pomazání a ponoření celého těla. Známe přesný ritus svěcení, který byl používán. Zahrnoval vkládání rukou biskupem, vzývání Ducha svatého k udělení diakonátu a oblečení jáhenské štoly. Přečti si zde jeden typický příkladtakového obřadu. Jáhenské svěcení bylo identické ve všech podstatných náležitostech pro muže i ženy.Pokud jáhenky nebyly svěceny platně, nebyli svěceni platně ani jáhni. |
| Východní část církve v tehdejší době byla plně katolická, protože ke schizmatu se západní církví došlo až v r. 1054. Praxe může být vystopována zpět až ke sv. Pavlu. Spolupracovnicí mu byla Phoebe, jáhenka církve v Kenchrejích (Řím 16,1-2). Mezinárodní církevní koncily, např. Chalcedonský, Trulský a II. Nicejský potvrdily svěcení žen na jáhny. Pokud byly ženy svěceny tehdy, jistě mohou být svěceny inyní. | ||
Nejnovější kniha o Jáhenkách
No Women in Holy Orders? The Ancient Women Deacons by John Wijngaards, Canterbury Press 2002. "This is an exceptionally engaging and readible book, written with great empathy for the historical background. Wijngaards has also rendered a great service by translating the original sources and presenting them in an easily accessible format." | ||
Potvrzení skrytou tradicí
| Poklad zjeveného učení je nesen vírou všech věřících. To je jeho přirozený domov. Známe ho jako cit pro víru nebo cit věřících. Církev učí, že „celé tělo věřících pomazané Duchem svatým, se nemůže mýlit ve víře“ (v českém překladu LG dosl.: Celek věřících , kteří mají pomazání od Svatého (…) se nemůže mýlit ve víře.) Lumen Gentium 12 Ke skutečné tradici Církve nepatří jen to, co je řečeno veřejně, ale patří k ní i skrytá tradice, tradice, která leží hluboko v srdcích věřících. |  |
 pod obrázkem: Dotaz Prosazujete tuto úctu k Marii – knězi? ! Odpověď: Ne, neprosazujeme. Ale uvádíme ji jako příklad skryté tradice. Jen podotýkáme, že tato úcta, tak silná jak mezi věřícími tak mezi klérem, bezpodmínečně – IMPLICITNĔ potvrzuje, že žena (Maria) byla knězem. V povědomí lidí proto žila skrytá tradice, že lze akceptovat, aby ženy byly knežími! | Takovým príkladem skryté tradice je dávné uctívání Marie jako kněze. Věřící lid si udržoval přesvědčení, že Maria byla skutečně knězem, ze čtyř hlavních důvodů Maria patřila do kněžské rodiny. Maria vykonávala kněžské funkce. Maria nám dala Eucharistii. Maria je nám prostřednicí při odpuštění hříchů. Úcta k Mariinu kněžství se projevovala v průběhu celých dějin církve. Tradice zdůraznila Mariinu kněžskou rolive dvou událostech: když obetovala Ježíše v chrámě a během jeho ukřižování na Kalvárii. Tato úcta v církvi pokračovala až do roku 1927, kdy ji Svatý stolec náhle zakázal –pravděpodobně proto, že se zde nabízela linie vedoucí ke svěcení žen. |
| Jakkoli privilegovaná Ježíšova matka byla, přece jen byla ženou. Pokud Maria mohla být knězem, pak jím může být kterákoli pokřtěná žena. Toto je skutečný příklad skryté tradice. Věřící vždy v hloubi svého srdce vědeli, že ženy mohou být také knežími. |
Podpora díky vývoji v ostatních křesťanských církvích
Druhý vatikánský koncil učí,
že katolická církev se musí učit od
ostatních křesťanských církví
| Následující tři citované odstavce jsou z Dekretu o ekumenismu II. Vatikánského koncilu (UR). Jsou citovány podle českého překladu Dokumenty II. vatikánského koncilu, Zvon, České katolické nakladatelství, Praha 1995. Text je uveden ve vĕtší šíři oproti anglické verzi. (Pozn. překladatele) „Ti však, kdo se nyní rodí v takových společnostech a dosahují v nich víry v Krista, nemohou být vinĕni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou. Neboť ti, kdo vĕří v Krista a řádnĕ přijali křest, jsou v určitém společenství s katolickou církví, i když ne dokonalém… Nicménĕ jsou vírou ve křtu ospravedlnĕni a přivtĕleni ke Kristu, proto jim právem náleží čestné označení křestanů a synové církve je oprávnĕnĕ uznávají za bratry v Pánu.“ (UR 3 (pozn. překladatele: Kde jsou dcery církve a sestry v Pánu?) „Kromĕ toho mohou existovat mimo viditelné hranice katolické církve nĕkteré, ba mnohé a významné prvky a hodnoty, které společnĕ budují a oživují církev…“ (UR § 3) “Církev je při svém putování volána Kristem k této neustálé reformĕ, kterou trvale potřebuje, nakolik je institucí lidskou a pozemskou.“ (UR § 5) |  |
 | V ostatních křesťanských církvích mají ženy přístup ke všem službám vyžadujícím svĕcení. To platí nejen pro evangelikální církve, ale také pro tradiční církve blízké katolické tradici, jako je např. církev starokatolická, anglikánská, episkopální a metodistická. Příklady viz zde. Připuštení žen ke službám je výsledkem dlouhého procesu modliteb a studia našich křesťanských bratří a sester. Jejich skutečná křesťanská motivace a upřímné hledání toho, co Ježíš skutečnĕ chtĕl, lze najít v publikacích mnoha klasických prací. |
| Příklad ostatních křesťanských církví neprokazuje správnost svĕcení žen absolutnĕ. Nicménĕ jedná se o vážný náznak, že toto je cesta, kterou Duch svatý také naléhá na katolickou církev. |
Povolání Duchem svatým
| Kořeny jakéhokoli povolání vycházejí z toho, že jsme byli stvořeni Bohem. Každý potenciál v nás pochází z Boží ruky a každé povolání, ať už je to úkol, služba, způsob života nebo speciální poslání, vychází z Božího volání. Bůh nás volá z nicoty k tomu, abychom se stali osobami. Pokud se týká povolání ke knĕžství, v církvi vždy bylo přesvĕdčení, že ryzí povolání pochází od Boha, a že by bylo zločinem takovým povoláním bránit. |  |
 | Faktem zůstává, že mnoho katolických žen po celém svĕtĕ cítí povolání ke knĕžské službĕ. Prečti si svĕdectví současných žen, které cítí povolání ke knĕžství. V minulosti bylo toto povolání rozsáhle potlačováno kulturními a sociálními předsudky. Navzdory tomu existují příklady svĕtic, které své povolání zveřejnily: sv. Kateřina Sienská, , učitelka církve, sv. Terezie z Lisieux, učitelka církve a další. Testy 100 žen, které cítí povolání ke knežství v katolické církvi, ukázaly, že ženy jsou stejnĕ schopné, stejnĕ motivované a stejnĕ důvĕryhodné jako mužští kandidáti pro knĕžství. Čti zde. |
| Prostřednictvím vĕdomí katolických žen o povolání, kterého se jim dostalo, sám Duch sv. naléhá na církev, aby přezkoumala stávající zákaz svĕcení žen. Cenná charismata a dary žen pro službu se budou ztrácet tak dlouho, jak dlouho bude Církev ignorovat výzvy Ducha sv. |
Jakub Sobek
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)
Žádné komentáře:
Okomentovat