Doba
Soudců je neklidným obdobím mezi dobytím země Mojžíšovým pomazaným
Jozuem a prvním skutečným izraelským králem, Samuelovým pomazaným
Davidem. V chronologii a historickém datování této doby panovaly vždy
zmatky, proto je dobré se podívat na biblický popis událostí a zjistit,
zda je vůbec realistický.
Soudcové byli inspirovaní muži a ženy, kteří sloužili nejenom jako rozhodčí v izraelských sporech, ale především jako morální autority a vojevůdci. Někteří z nich byli proroky. První z nich nastoupil hned po smrti Jozueho. Podívejme se nejrpve na jeho život.
Jozue byl při egyptském Exodu nazýván mladíčkem. Narodil se roku 1460 př.n.l. a v našem schématu vychází, že mu bylo přibližně 14 (Josef egyptský je nazýván mladíčkem, když mu bylo 17 let). Putoval s Izraelem pouští (40 let) a poté dobýval Svatou zemi. Toto dobývání trvalo mezi lety 1404-1399 a pokračovalo menšími spory i v následné době. Jozue umírá roku 1350 př.n.l. ve věku 110 let (viz. Jozue 24:29).
Hned po smrti Jozueho nastupuje prví izraelský soudce. Tím byl Otniel (Soudců 3:9), na němž spočinul duch Hospodinův a měl izraelcům pomoci proti aramejskému králi Kúšanovi, který Izraelce 8 let utlačoval (Soudců 2:8; 1350-1342 př.n.l.). Bylo to v důsledku odpadnutí kmene Dan, jak je popsáno v 17. a 18. kapitole knihy Soudců.
Musíme mít na paměti, že Kniha Soudců není chronologická historická kniha, pročež se jedny z posledních kapitol s názvem "Zmatky ve Svaté zemi", "Stěhování Danovců" a "Násilnictví Danovců" odehrávají v době, která je v krátkém přehledu popsána v prvních kapitolách. Klíčem k tomuto pochopení může být i postava Jonatána, vnuka Mojžíošova (18:30), která by nemohla vystupovat až na konci období Soudců.
Poté, co Otniel vysvobodil Izraelce od útlaku aramejského krále, následovalo období 40 let míru (Soudců 3:11), dokud Otniel roku 1302 př.n.l. nezemřel.
Po smrti soudce Otniela došlo k dalšímu odpadlictví. To vedlo k 18ti letému útlaku moábského krále Eglóna (Soudců 3:12-14). Toto období tedy můžeme definovat mezi lety 1302-1284 př.n.l. a skončilo vítězství soudce Ehúda a zabitím krále Eglóna roku 1284.př.n.l.
Zmíněné období odpadlictví zapadá opět do posledních kapitol Knihy soudců, které v podrobnostech rekapitulují původní děj knihy. V kapitolách 19-21 se popisuje odpadlictví kmene Benjamín a podobně jako v případě Mojžíšova vnuka, i zde nacházíme postavu, která nám pomáhá toto období ukotvit. Jedná se o Fínease (Phinease, v ekumenickém překladu Pinchase), Áronova vnuka (Soudců 20:28).
Zajímavé je, že stejné období je popsáno i v knize Rút! Elímelek se svou ženou Naomi musí odejít ze své farmy v Betlémě, jelikož byli Izraelité v odpadlictví a pod útlakem Moábského krále nastal hlad. Odešli právě do země, která izraelského území okupovala (Rút 1:2) a pobývali tam 10 let (Rút 1:4). Po tomto období došlo opět k tomu, že Hospodin izraelcům požehnal. Šlo právě o výše zmíněné povolání a vítězství soudce Ehúda nad moábským vojskem. Z toho můžeme snadno odvodit, že Naomi se svým manželem Elímelekem odešla z Jeruzaléma roku 1294 př.n.l.
Po zabití Eglóna soudil Ehúd izraelský lid po 80 let (Soudců 3:30).
Soudcové byli inspirovaní muži a ženy, kteří sloužili nejenom jako rozhodčí v izraelských sporech, ale především jako morální autority a vojevůdci. Někteří z nich byli proroky. První z nich nastoupil hned po smrti Jozueho. Podívejme se nejrpve na jeho život.
Jozue byl při egyptském Exodu nazýván mladíčkem. Narodil se roku 1460 př.n.l. a v našem schématu vychází, že mu bylo přibližně 14 (Josef egyptský je nazýván mladíčkem, když mu bylo 17 let). Putoval s Izraelem pouští (40 let) a poté dobýval Svatou zemi. Toto dobývání trvalo mezi lety 1404-1399 a pokračovalo menšími spory i v následné době. Jozue umírá roku 1350 př.n.l. ve věku 110 let (viz. Jozue 24:29).
Hned po smrti Jozueho nastupuje prví izraelský soudce. Tím byl Otniel (Soudců 3:9), na němž spočinul duch Hospodinův a měl izraelcům pomoci proti aramejskému králi Kúšanovi, který Izraelce 8 let utlačoval (Soudců 2:8; 1350-1342 př.n.l.). Bylo to v důsledku odpadnutí kmene Dan, jak je popsáno v 17. a 18. kapitole knihy Soudců.
Musíme mít na paměti, že Kniha Soudců není chronologická historická kniha, pročež se jedny z posledních kapitol s názvem "Zmatky ve Svaté zemi", "Stěhování Danovců" a "Násilnictví Danovců" odehrávají v době, která je v krátkém přehledu popsána v prvních kapitolách. Klíčem k tomuto pochopení může být i postava Jonatána, vnuka Mojžíošova (18:30), která by nemohla vystupovat až na konci období Soudců.
Poté, co Otniel vysvobodil Izraelce od útlaku aramejského krále, následovalo období 40 let míru (Soudců 3:11), dokud Otniel roku 1302 př.n.l. nezemřel.
Po smrti soudce Otniela došlo k dalšímu odpadlictví. To vedlo k 18ti letému útlaku moábského krále Eglóna (Soudců 3:12-14). Toto období tedy můžeme definovat mezi lety 1302-1284 př.n.l. a skončilo vítězství soudce Ehúda a zabitím krále Eglóna roku 1284.př.n.l.
Zmíněné období odpadlictví zapadá opět do posledních kapitol Knihy soudců, které v podrobnostech rekapitulují původní děj knihy. V kapitolách 19-21 se popisuje odpadlictví kmene Benjamín a podobně jako v případě Mojžíšova vnuka, i zde nacházíme postavu, která nám pomáhá toto období ukotvit. Jedná se o Fínease (Phinease, v ekumenickém překladu Pinchase), Áronova vnuka (Soudců 20:28).
Zajímavé je, že stejné období je popsáno i v knize Rút! Elímelek se svou ženou Naomi musí odejít ze své farmy v Betlémě, jelikož byli Izraelité v odpadlictví a pod útlakem Moábského krále nastal hlad. Odešli právě do země, která izraelského území okupovala (Rút 1:2) a pobývali tam 10 let (Rút 1:4). Po tomto období došlo opět k tomu, že Hospodin izraelcům požehnal. Šlo právě o výše zmíněné povolání a vítězství soudce Ehúda nad moábským vojskem. Z toho můžeme snadno odvodit, že Naomi se svým manželem Elímelekem odešla z Jeruzaléma roku 1294 př.n.l.
Po zabití Eglóna soudil Ehúd izraelský lid po 80 let (Soudců 3:30).
Žádné komentáře:
Okomentovat