"Mormoni, sekta, kult, polygamie - mnohoženství, krvavé rituály, vyvolávání mrtvých, zednáři, pohané, okultismus v rouše křesťanství."

To jsou mnohé z nálepek, které se neoprávněně dávají Církvi Ježíše Krista,
Církví Svatých Posledních dnů. 



Tyto díly blogu budou pojednávat o zajímavých vztazích mezi mormony, Biblí, zednáři,
tajnými spolky, starověkými civilizacemi a jejich mystérii. Ať už jste věřící či ne, 
tyto blogy vám jistě poskytnout mnoho zajímavých informací... 


Jak to tedy je s těmi „tajnými stisky“? Existují? Věří mormoni a zednáři, že je učiní nesmrtelnými? A učí je Satan, jak tvrdí někteří lidé?

 (Na začátku blogu jste viděli obrázek ruky, která činí něco, co se většinou považuje za 
"satanský pozdrav". Ve skutečnosti jde však o detail Boží ruky ze starověké křesťanské
mozaiky z Ravenny. Tento paradox ukazuje přesně způsob, jakým lidé nahlíží na posvátné
věci u zednářů nebo Církve Ježíše Krista. Mnohé, co původně bylo zasvěcené Bohu,
se stalo v moderním folklóru něčím "satanským"...)


Během tohoto blogu postupně projdu základním významem „tajných stisků“ a poté rozeberu jejich původ v historii lidstva , přičemž se obrátím k tomu, jak se k takovým věcem staví Bible.

(Já jsem Alfa i Omega...) 

Začnu tedy od začátku. Především – nejde o žádné „tajné“ stisky, ale „POSVÁTNÉ“ stisky.
„Proč jsou tedy držené v tajnosti“, řeknete si určitě. Odpověď se skrývá (nejenom) v Pánových slovech: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (Matouš 7)


 (Andělé zdraví Svaté pomocí Božích stisků)

Co nám tento verš říká? Že se skutečně posvátnými věcmi nemáme zacházet tak, jako s běžnými věcmi. Pokud budeme lidem, kteří nejsou připraveni, ukazovat skutečně hluboké posvátné věci, nejen že je nepochopí, ale rozzuří se, „zašlapou perly“ – drahocenné nauky do země (zesměšní je před světskými lidmi) a „roztrhají vás“.
To, co souvisí se zednářskými nebo mormonskými obřady je typickým příkladem. Lidé jim nerozumí, nahlíží na ně pouze ve zkreslené podobě, zesměšňují je a kvůli svému hněvu z nich dělají věci „nesvaté“, ba dokonce přímo SATANSKÉ.
Příklad toho vidíme i na tom, jak lidé zacházeli s Ježíšem Kristem, když jim řekl, že je Syn Boží. Tuto posvátnou pravdu zesměšnili, rozdupali pod nohama a plni hněvu se obrátili proti němu, aby ho ukřižovali.

Nyní k samotným stiskům. Co vlastně znamenají? K čemu jsou?


(Jeden z mnoha posvátných stisků, kterých užívají svobodní zednáři...) 

Jako vysvětlení budu používat historické a umělecké památky ze starověkých civilizací, které nám dokumentují znalost posvátných stisků.


Známe několik různých typů stisků, které mají různé významy. Tyto významy však přecházejí jeden v druhý a zjistíme, že se navzájem doplňují.

První typ stisku, který je pro nás důležitý, je takový, který symbolizuje spečetění určité SMLOUVY.

Příkladem posvátného stisku, který je stvrzením SMLOUVY, je například reliéf asyrského krále Shalmanesera III. a Marduk-zakir-šumiho, krále babylonského. 



Jejich STISK není "pouhým" potřesením ruky.
V tomto případě tedy vidíme, že podobně jako používáme „obyčejné“ stisky rukou v dnešní době jako stvrzení dohody, používali je i v minulosti, jen s tím rozdílem, že jejich smlouvy měly posvátný charakter. V době, kdy „právní stát“ neplatil a psaná smlouva neměla příliš velkého významu, byl hlavním garantem mezilidské smlouvy nikoliv papír, ale Bůh / bůh.
Z toho důvodu starověcí králové svou dohodu stvrdili nejenom zvláštním a jedinečným stiskem, ale opatřili jej i PŘÍSAHOU, která měla zajišťovat, aby nemohlo dojít k porušení – jinak by na sebe nešťastník přivodil Boží hněv/hněv bohů.


 (Relifér křesťanského gotického kostela aneb když činíme smlouvu se služebníkem Páně,
je to jako bychom činili smlouvu s Bohem samotným. Není radno takovou smlouvu porušit...)


O takových případech čteme i v Bibli, například v knize Jozue (2:12), kde nevěstka Rahab (neplést s metaforickým ještěrem Rahabem z knihy Izajáš) žádá Izraelity, aby se jí zapřísáhli před Jehovou skrze přísahu a dali jí tzv. „jistící znamení“. Ti, kteří znají Boží tokeny, ví, o co jde…

(Tento obrázek je jen pro obveselení :) Prostitutka Rahab podle LEGA) 

Pro naši potřebu postačí chápat základní smysl celé smlouvy, který je stále stejný. Přísaha
a posvátný stisk jako spečetění slibu před Bohem...



(Starověcí Římané s velkou oblibou zaznamenávali posvátný STISK, který nazývali "dextrarum iunctio". Tento stisk je zaznamenán na svatbách, kdy se tímto způsobem drželi svatebčané v okamžiku, kdy konali manželskou přísahu před bohy. Lze předpokládat, že i ve starověkých Chrámech používali Izraelité posvátný STISK při pečetění manželů...) 

My ale zjistíme, že nejen lidé mezi sebou, ale i Bůh s lidmi, uzavírají smlouvy, které jsou stvrzovány STISKY rukou. Takovými, které nesou pečeť věčného Boha.  Uvedu příklad, který najdeme ve starozákonní knize Izajáš.


Prorok Izajáš zmiňuje Boží stisk celkem 4x ve své knize. Zde doprovází posvátný stisk SMLOUVU, kterou Hospodin uzavírá s určitým člověkem. Boží stisk je totiž vždy symbolem určité svaté smlouvy.

V první pasáži knihy Izajáš (41:9) Bůh vysvětluje, že jej (Izajáše) povolal za Proroka stiskem ruky: "Tebe jsem stiskem vyvedl z končin země, zavolal jsem tě z odlehlých míst a řekl jsem ti: ‚Ty jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.‘"

Podruhé (41:13) jej Bůh ujišťuje, že jeho Božská pomoc přichází skrze jeho symbolický "stisk rukou": "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě stiskem za tvou pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc.‘"

Ve třetí ukázce Hospodin opět ukazuje, že byl Izajáš vyvolen a povolán stiskem ruky: "„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a stiskl tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům"


(Každého z nás k sobě povolává Boží ruka, jež nám kyne posvátným znamením)


Počtvrté (45:1) Bůh mluví o svém pomazaném (mesiášovi s malým "m") Kýrovi Velikém, kterého povolal jako velikého vladaře, krále a osvoboditele Židů, a to opět skrze uchopení za pravou ruku:

"Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: „Já jsem ho uchopil (stiskl) za pravici v přísaze, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány."


 (Hrdinský král KYROS, který osvobodil Židy z babylonského zajetí - zde se ZNAMENÍM ruky.
Oddaný věřící Zoroastriánského náboženství, které rozšířil přímo pod vedením proroka Zarathustry jeho otec. V knize Izajáš je nazýván "messiah", neboť byl pro Boží lid Vysvoboditelem z časného zajetí.
Stal se předobrazem Ježíše Krista, který byl Mesiášem a Vysvoboditelem z věčného duchovního zajetí...)

K čemu vůbec smlouvy s Bohem jsou? Jeden příklad už jsme si uvedli – když spolu  Bůh a člověk/lidé uzavírají nějaký slib a přísahu. Existuje však ještě další důvod.
Proč uzavíráme s Bohem smlouvy (jako například křestní smlouvu)? Samozřejmě k tomu, abychom se skrze dodržování jejich pravidel a podmínek mohli dostat do Nebeského království. Součástí každé takové smlouvy jsou totiž sliby, které každá ze stran uzavírá – Bůh nám slibuje věčný život a my mu „za oplátku“ slibujeme dodržovat jeho přikázání a někdy i další věci.
A opět – ukázky toho, že nás smlouva s Bohem přiveden do Nebeské sláby, najdeme i v Bibli.


Biblická kniha Žalmů obsahuje 2 zcela jasné zmínky o Božím stisku. V obou případech se používá hebrejské slovo "HAZA", které znamená "STISK". 

Například starozákonní Žalm 73:23-24, nám říká:

"Já však chci být ustavičně s tebou; uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš."

Zde vidíme příklad Boha, který uchopí člověka za pravou ruku (hebrejské slovo zdůrazňuje, že jej pouze "neuchopí", ale "drží stiskem" a přivede ho do Slávy, tedy Nebeského království. 


(Mezopotámští bohové vedou člověka k exaltaci) 

Představa, že nás Bůh za pravou ruku (ať svoji nebo naši) vede do Nebe byla ve starověkém světě široce rozšířena. Nepřekvapí nás, že této představě staří Hebrejci rozuměli – vždyť žili v těsném sousedství takových národů, jakými byly mezopotámské říše Sumeru, Akadu, Babylonu, Asýrie a Persie, chetitské říše a v neposlední řadě také egyptské říše.




(Dionýsos si s bohem podsvětí Hádem podává zvláštní posvátný STISK, o němž se mnoho píše na Orfických zlatých deskách jako o stisku, který musí znát ti, kteří chtějí být přijati mezi bohy na Olympu)


(Více jak polovina římských vojáků v provinciích byli zasvěceni do Mystérií boha Mithrase. Tento spolek se nazýval "bratrstvem tajných stisků" a jak je vidět na obraze, byly to právě tajné stisky, které iniciantům pomohly, aby je Mithras dovedl do nebe...)

Starověké říše nám zachovaly bohaté památky svých nábožensko-uměleckých děl, které nám vysvětlují symbolismus Boha/boha, který vede člověka do celestiálního království.



Zde například starověký bůh Sharruma drží za ruku krále Tudhaliya, jak je to vyobrazeno ve svatyni Chetitů s názvem Yazılıkaya.

Bůh bere krále za pravou ruku a vede ho k Nejvyššímu Bohu (sám je svou hodností těsně pod Nejvyšším Bohem bohů, jak můžeme poznat podle jeho koruny, která má jen 6 rohů, což naznačuje pokoru a podřízenost vůči Svatému Bohu, který je symbolizován číslem 7). Oba jsou čelem a tváří obráceni stejným směrem.
Z tohoto obrazu si můžeme uvědomit, jak důležité je nejenom činit smlouvy s Bohem, ale také kráčet a hledět stejným směrem jako On – tedy podřídit svou vůli jeho. To je vnitřní symbolika toho, že je člověk veden za ruku pomocí zvláštního stisku samotným Bohem. Jen ten, kdo je pokorného srdce a je schopen se nechat vést silou Nejvyššího, může dospět do Nebeského království.



Také starověký Akad má nepřeberné množství pečetí, na nichž je zemřelý člověk skrze Boží stisk veden do přítomnosti Boha Bohů, aby mohl přebývat v Jeho přítomnosti.



Samozřejmě i v egyptské ikonografii nalézáme nesčetné množství obrazů a reliéfů, na nichž je vidět určitý bůh (například Horus – „Syn Boží“ a „Prvotina Živých“), který drží pravou ruku zemřelého, jenž má vstoupit do PŘÍTOMNOSTI BOŽÍ. 



I zde slouží Boží stisk jako způsob, kterým jsme přivedeni do království Slávy a Moci...



Je to právě Boží ruka, která nás přivádí do Jeho přítomnosti...


Pro starověké Izraelity však přivedení do Nebe nebylo pouze otázkou každého individua, nýbrž celého národa, tedy IZRAELE. Bůh totiž učinil smlouvu s celým tímto lidem, který ochraňoval a opatroval.

("„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil (stiskl) za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův." Jeremjáš 31)

Pro jednodušší pochopení budu od tohoto okamžiku také používat anglický název takové Boží smlouvy, neboť zahrnuje mnohem více významů.
TOKEN je název, který můžeme použít pro SMLOUVU s Bohem, která je stvrzena STISKEM ruky a doprovázena PŘÍSAHOU. (Například v pasáži z knihy Jozue nevěstka Rahab žádá o jistící znamení, neboli „TOKEN“, jak je v mnoha překladech).
Bůh ustanovuje tyto TOKENY nejen s jednotlivci, jak jsme si již ukázali, ale také s Vyvoleným lidem, ať už jde o potomstvo samotného Adama – tedy celé lidstvo – potomstvo Abraháma (tedy semitské národy), Izraelský lid po vyjití z Egypta nebo Církev Ježíše Krista v době, kdy svým apoštolům předal posvátné TOKENY a nechal je řídit „Království Boží na Zemi“.


Jak jsem se právě zmínil, první smlouvu s TOKENEM učinil Bůh s Adamem. Tato smlouva zajišťovala Adamovu potomstvu, že pokud bude dodržovat přikázání Boží, přijde na svět Spasitel, který nás zachrání.


 (Adam učinil smlouvu s Bohem skrze  zápalné oběti a posvátnou smlouvu)

Další smlouvu učinil Bůh bezpochyby s Enochem ohledně jeho města Sionu a jako třetího v řadě bychom mohli zmínit Noeho.
U Noeho je TOKEN skutečně zjevný – byla jím DUHA (Genesis 9:13). Poté, co se Jehova prorokovi zjevil  krátce po potopě a přistání na souši, učinil s ním posvátnou smlouvu, spečetil ji stiskem a uzavřel přísahou, jejímž viditelným tokenem byla barevná duha. Ta měla Noemu a jeho potomstvu (tedy celému lidstvu) ukazovat, že Bůh je již nezničí potopou jako se tomu stalo v tomto případě.


 (Noe učinil s Bohem smlouvu také skrze zápalnou oběť - my dnes už nekonáme
krvavé zvířecí oběti, ale přináší jako oběť své srdce a ducha)

Tento TOKEN však měl ještě dalekosáhlejší význam, který bude zajímat každého z vás, kdo se zajímá o „konec světa“, nebo spíše vládu Antikrista v NWO a druhý příchod Ježíše Krista.
Jak zapsal prorok Joseph Smith po jednom z Božích zjevení, duha není pouze symbolem pro proroka Noeho. Je symbolem pro nás pro všechny. Bůh slíbil, že pokud určitého roku uvidíme duhu, pak toho roku zcela jistě nepřijde „konec“ a ani nenastane druhý příchod Páně.
Teprve, až se TOKEN DUHY nikde neobjeví, můžeme tušit, že je konec skutečně blízko.
(Osobně bych to interpretoval jako Boží nápovědu, že druhý příchod nastane během období, kdy bude obloha zcela začerněna a nebude proto možné spatřit nikde duhu ,ale můžete si to přebrat jakkoliv chcete. Já duhu tento rok už viděl, takže jsem v klidu :))))))))))
Na příkladu Noeho vidíme, že Boží smlouvy s jednotlivci mohou (a mnohdy mají) vliv na o mnoho větší počet lidí než jen osobu, která TOKEN získala.

 

Další významnou smlouvou byla smlouva Abrahámova, která platila pro jeho potomstvo (ať už to ze strany Izáka, nebo Izmaela).  Jejím TOKENEM, jak si snadno domyslíte, byla samozřejmě obřízka (Genesis 17:11).


V případě Mojžíše můžeme mluvit o několika smlouvách, které s ním a jeho lidem Bůh učinil. Možná je to i proto, že Mojžíšův příběh máme dopodrobna rozepsaný.



Poprvé čteme o TOKENU v okamžiku, kdy stojí prorok před hořícím keřem (Exodus 3:12). Jehova zde Mojžíšovi slibuje, že vyvede izraelský lid ze zajetí a jako TOKEN ukazuje zázračné znamení na Mojžíšově ruce/dlani, která se stane zcela bílou. Důvodem je právě to, že skrze tuto ruku a její stisk učinil Pán smlouvu se svým lidem, a to skrze prostředníka - Mojžíše.

 (Bílá ruka byla symbolem přeměny, kterou Mojžíš po stisku prošel...)


Zednáři používají Mojžíšův příběh v rituálním dramatu, který se proslavil předevšímsvým vnějším znakem - symbolem SKRYTÉ RUKY, kterou nalézáme u politiků, umělců i náboženských vůdců.


(Stalin, Lenin, Napoleon, Beatles, mormonský prorok Joseph F. Smith a papež František -každý z nich prošel symbolismem Mojžíšova příběhu - někdo pro dobro lidstva a někdo pro jeho zkázu)

Podruhé čteme o tokenu před samotným odchodem z Egypta, kdy zemřou všichni egyptští prvorození. Izraelité byli ochráněni díky oběti Beránka, který se stal TOKENEM starozákonní smlouvy jako předobraz toho, co se mělo vykonat v osobě Ježíše Krista.
Bůh však Mojžíšovi jasně řekl, že za tuto smlouvu něco vyžaduje – obětování každého prvorozeného zvířete z hebrejských stád od onoho okamžiku nadále a vykoupení každého prvorozeného lidského syna skrze speciálně ustanovený obřad.


 (Většina obřadů má dvojí význam - vnější a vnitřní)

Proč zvolil Bůh podobné „krkolomné“ příkazy? Pravděpodobně proto, aby soustředil mysl všech Izraelitů neustále okolo OBĚTI PRVOROZENÉHO.
Prvorození Egypťanů zemřeli. Prvorození ze stád měli být obětováni. Prvorození synové měli být vykoupeni zvířecí obětí. A prvorození muži z kmene Lévi se museli zasvětit celoživotní službě svému Bohu.




To vše bylo učiněno proto, aby Hebrejci věděli a znali spojitost mezi OBĚTÍ a PROVORZENÝM. Paradox, že i přesto o více než tisíc let později nepoznali Ježíše jako Krista a OBĚTOVALI ho, aniž by chápali, že jde právě o Prvorozeného a Jednorozeného Božího. 
Proč zde o tom hovořím? Protože Bůh tento cyklus obětí prvorozených nazývá svým TOKENEM s izraelských lidem (Exodus 13:16). Šlo o zjevnou podobu posvátné smlouvy.
A jak Jehova říká v tom samém verši, tento TOKEN bude „ZNAMENÍM NA TVÉ RUCE“. O jaký znamení se jedná?
Jestliže víme, že token obětování prvorozených je předobrazem božského tokenu v podobě Ježíše Krista, pak si snadno spojíme, o jaké „znamení na ruce“ tu jde. Je to pochopitelně znamení hřebu, kterým byl Ježíš ukřižován.



Právě na ruce se totiž odhaluje OBĚŤ JEŽÍŠE KRISTA. Proč na ruce? Protože ruka je – jak vidíme od začátku celého blogu – místem, kde se projevuje Boží smlouva. Ta samá ruka, která činila smlouvy s lidmi od počátku světa, která svoje smlouvy stvrzovala posvátnými stisky, ta samá ruka byla znamením hřebu probodena jako znamení a TOKEN nové a lepší smlouvy – smlouvy Nového Zákona.


(Nejen Tomáš se dotkl Krista, ale Kristus se zvláštním způsobem dotkl i Tomáše...)


Křesťané věří, že Ježíš Kristus byl tím, kdo nám skrze TOKEN NOVÉ SMLOUVY umožnil vstoupit do Nebeského království. Pokud to spojíme s tím, co už víme, pak je logické a oprávněné se domnívat, že i Kristus učil určité posvátné stisky, neboli tokeny. Takové symboly pak byly nejspíš předávány apoštoly a sedmdesátníky až do doby, kdy byli postupně zabiti a umučeni.
Tehdy došlo ke ztrátě všech důležitých klíčů – klíčů kněžství i klíčů k oslavení, které jsou propojené s posvátnými tokeny.



(Bůh ve všech dobách ustanovoval na Zemi spravedlivé proroky a kněze, kteří  učili  svůj lid posvátné tokeny a stisky. Na tomto obrazu vidíme babylonského boha NEBU, který je nazýván "Interpreter of the Gods" a byl bohem učení a písmen. V Babylonu zastává roli toho, který ZASVĚCUJE ADEPTY, kteroužto roli přijímá na výše ukázaném obraze. Na něm adepty učí Boží stisk jako jeden z posvátných tokenů, které potřebují pro vstup do přítomnosti Bohů.
Není náhodou, že tuto roli zastává právě Nebu, protože je to právě on, kdo při každoročních oslavách Nového roku vysvobozoval lid z temnoty, znovuzřizoval království a vykupoval krále a zemřelé z moci SMRT. Nebo je babylonským předobrazem Ježíše Krista.)

„Vztyčte své korouhve na vysokých horách (=chrámech), oslavte svůj hlas až k nim, stiskněte jejich rukuaby mohli projít branami Vznešených…“ Izajáš 13:2


 (Brány bohů, kterými člověk vstupoval pro své Oslavení,
reliéf podle mezopotámského příběhu o Gilgamešovi...)

 (Brána Boží, jak byla vystavěna ve starověké Americe)


 (Na vrcholku Brány stojí "bílý Bůh", který podle pověstí navětívil americké indiány poté,
co vyšel z podsvětí - vstal z mrtvých. Tento Bůh byl proslulý tím, že léčil nemocné
a uměl kráčet po vodě. Kdokoliv následoval jeho učení a vstoupil do jeho Církve,
mohl po smrti projít touto Bránou bohů a být Oslaven jako JEDEN Z NICH)

Je vidět, že překladatelé Bible si s tokeny, posvátnými stisky a znameními nevěděli rady. Když došlo ke ztrátě Klíčů Kněžství, přišla duchovní temnota, jež zahalila celé lidstvo.
Jako příklad toho, jak mohou lidé špatně pochopit a tudíž špatně přeložit určitou biblickou pasáž, uvedu scénu z Pavlova listu Galatským 2:9, kde vypráví o tom, jak byl tehdejším předsednictvem Církve Ježíše Krista (třemi apoštoly, neboť 3 apoštolové VŽDY tvoří předsednictvo Církve) požehnán posvátným znamením.



„Jakub, Petr a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost,
a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím,
že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným.“

Překladatel se zde snažil naznačit, že si apoštolové "jednoduše podali ruce" a rozloučili se, aniž by se zabýval tím, proč by Pavel zmiňoval a zdůrazňoval takto běžnou věc. Podíváme-li se ale do angličtiny, zjistíme, že předsedové Církve „gave to me and Barnabas the right hands of fellowship“.
Po čtení blogu již snadno vidíte, že zde nejde o „podání pravé ruky“, ale podání zvláštního znamení, jež bylo spojené s Petrovým, Jakubovým a Janovým požehnáním.

Můžeme se také podívat, kde všude se výraz „pravé ruky“, o níž tu v tomto konkrétním příkladu jde, v Novém zákonu vyskytuje. Jednou je to v případě, kdy Petr při zázraku a požehnání zvedá chromého na nohy, a pak je to 3x v Janovo Zjevení. Poprvé, když Ježíš Kristus drží v pravici svícen 7 církví, podruhé když Ježíš Kristus vzal z pravé ruky Boží zapečetěnou Knihu a naposledy když se mluví o „těch, kteří přijali znamení šelmy na pravé ruce“ namísto na čele.
Ve všech případech vidíme důležitost tohoto symbolu, včetně posledního případu, kde se mluví o tom,
že  i Satan má svá znamení,  která předává svým služebníkům.

Je tudíž jen na nás, čí ruku přijmeme. Podáváme si ruku s Ďáblem 
a nebo s Bohem ?



 (Podobně jako na začátku se vracíme k "satanskému znamení", které je 
ve skutečnosti znamením Boží lásky k nám. Stejným vyjádřením Kristovy
lásky jsou i jeho posvátné stisky, jež nám zaručují Oslavení...)

A opět zjišťujeme, že vše se stále vrací a směřuje ke Kristově dlani, která byla probodena hřebem, když byl ukřižován.

Tento skutek PRAVÉ LÁSKY, kdy Ježíš Kristus NATÁHL SVOU VLASTNÍ RUKU NA DŘEVO – A TO PRO NÁS, je symbolem toho, že i my musíme pro Boha natáhnout svou ruku směrem k Němu a pochopit, jaký je posvátný smysl jeho Božího stisku.


 (Kristus nabízí ruku každému z nás. Přijmeme ji?)

Ježíš nám podává svou ruku, která nese znamení po hřebech. My sami si nemusíme nechat probít dlaň železnými hřeby. Ježíš to udělal za nás. Na nás už je pouze ta jednodušší část – přijmout jeho Nekonečnou Lásku a opětovat ji svým pevným stiskem, na znamení své oddanosti vůči němu.


 Bůh k nám natahuje ruku skrze ZÁVOJ, jenž nám brání rozumět, chápat a vidět
duchovní podstatu všeho. 


Pokud máte jakékoliv otázky, budu rád když si mě přidáte a osobně se zeptáte.
 (Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a na GOOGLU)