Několik málo dnů před pařížskými útoky jsem na akci os. MOZAIKA uskutečnil rozhovor s hlavním rabínem liberálních pražských židů, Shumi Berkowitzem.
Shumi Berkowitz (62 let) – Židovský filozof a rabín,
pochází z Izraele. Před několika lety se přestěhoval do Prahy. Byl
předsedou Konzervativní židovské obce v Praze, nyní je činný v židovské
obci Masorti, rovněž v Praze. Zabývá se židovskou mystikou a vztahy mezi
židovstvím a ostatním náboženstvím. Aktuálně je členem iniciativy
Společný hlas, což je fórum Židů, křesťanů a muslimů.
Zde je přepis rozhovoru:
Sobek: Můžete nám přiblížit židovskou organizaci, jíž jste členem a vedoucím rabínem?
Berkowitz: Jsem rabínem liberální židovské komunity zde v Praze, která se jmenuje
Masorti. Setkáváme se každý pátek, sobotu, slavíme spolu svátky a
rozumíme si na přátelské úrovni.
Sobek: V diskusích hovoříte o mezináboženském dialogu mezi židy,
křesťany a muslimy. Funguje to skutečně tak, jak se popisuje, nebo jsou
jejich slova o dialogu spíše směřovaná veřejnosti a v praxi to vázne?
Berkowitz: Nemohu vám bohužel říci, jak to chodí ve světě nebo v České republice,
mohu vám pouze říct, jaká je moje osobní zkušenost v Praze. Tady je to
skvělé! Nejlepší na Praze je to, že je tu tolik ateistů. Velké množství
problémů ve světě je kvůli náboženství. Dokonce bych řekl, že největším
problémem a zdrojem sporů je právě náboženství. Nevěřící lidé jsou
mnohem méně konfliktní a nemají většinou tolik předsudků vůči druhým
jako ti vychovaní ve víře.
Sobek: V médiích se objevují nejen zprávy o islámských extremistech,
ale také o židovských fundamentalistech a fundamentalistických rabínech,
kteří šíří nenávist. Zažil jste tento fenomén někdy i ve své komunitě?
Berkowitz: Ne, to vůbec, tady v Praze ne. Za prvé v Praze nemáte moc židů, za
druhé – židé, kteří zde jsou, nejsou zase příliš „náboženští“ – oslavují
svátky, modlí se, ale neberou náboženství fundamentalisticky nebo
naprosto závazně. Proto tu nemáme fundamentalismus. Za třetí náboženský
extremismus je často spojen s politikou. Tady v ČR nemají
židé žádné politické spory nebo konflikty, tudíž se tu moc neřeší tyto problémy.
Sobek: Snaží se vaše skupina Masorti o nějaký dialog s konzervativními
a fundamentalistickými židy? Existují nějaké pokusy liberálních židů
zmírnit stanoviska svých extrémnějších spoluvěřících?
Berkowitz: Pravdou je, že to dost dobře nejde. Tyto konzervativní skupiny a odnože
židovstva jsou velice uzavřené. Nerady komunikují, nechodí na společná
setkání a nemají zájem o dialog. Dívají se na nás, liberální židy, spíše
jako na nevěřící nebo pokrytce, kteří nedodržují všechna předepsaná
pravidla atd.
Sobek: Jedním ze žhavých témat v Izraeli je nyní Chrámová hora.
Muslimové tam mají mešitu a v posledních měsících se stupňuje konflikt
práv mezi muslimy a židy, kteří se ve skupinách chodí modlit právě na
tuto horu, kde dříve stál Šalamounův chrám. Jaký je váš postoj k této
problematice?
Berkowitz: Můj názor je, že ten spor není náboženský – je politický, ale někdo se z
něj snaží dělat konflikt náboženský. Každému tam jde jen o to ostatním
ukázat, že právě on vlastní to místo. Je to spojené se získáním moci, ne
vírou. Každý se chce ukázat jako silný a říkat druhým: „Připojte se ke
mně, já jsem nejsilnější!“
Sobek: Jaké je tedy vaše řešení daného konfliktu? Vidíte ho v pouhém
dialogu, nebo by bylo lepší postavit na Chrámové hoře nějakou společnou
modlitebnu pro všechna abrahámovská náboženství?
Berkowitz: Podle mě nejde o to, komu bude dané místo patřit. Jde o to vytrvale a
hlasitě hlásit: „Pokud jsi věřící, musíš pochopit, že Bůh tě
nepotřebuje. Bůh nepotřebuje tebe ani tvou sílu, ani to, abys za něj
dobyl nějaké místo. Bůh nepotřebuje, abys ho uctíval v nějakém chrámu –
to vše Bůh udělal pro lidi a jejich užitek. On je soběstačný.
Nepotřebuje nikoho, kdo koná nebo hlásá násilí proti někomu jinému.
Pokud chceš být svatý, nesmíš užívat násilí.“
Sobek: Byl jste po celý svůj život takto liberální, nebo jste k otevřenému pohledu na svět dospěl postupně?
Berkowitz: Já takto vyrostl. Narodil jsem se do velice liberální rodiny, takže...
Mám po celý život přibližně stejný postoj k těmto věcem. Mí rodiče jsou
mimochodem čeští Židé. Narodil jsem se v Izraeli, žil určitou dobu v
Itálii, ale teď bydlím 15 let zde v Praze a jsem tu spokojený, kromě
jiného právě i kvůli tomu, že ateisté v této zemi jsou většinou
otevřenější než někteří náboženští lidé.
Sobek: V diskusích často padne otázka, zda by nebylo lepší upravit
„svatá písma“ a odstranit z nich násilné pasáže o zabíjení a nenávisti
ke druhým. Většina odborníků se však proti tomu ohrazuje, a naopak
zastává názor, že stačí pouhá správná interpretace. Je to skutečně tak
jednoduché? Nebo může problém násilí pocházet právě z náboženských knih?
Berkowitz: Samozřejmě, že je problém i v těch knihách. Pokud někdo neví, jak je
správně studovat a interpretovat duchovním způsobem, s nadhledem, může
to být velký problém. Mnozí lidé nechápou, že časy se změnily. Je
odlišná doba. V dávných časech bylo normální mít otroky. Lidská práva,
práva žen – to vše se od té doby změnilo. A jedním z našich
nejdůležitějších úkolů dneška je vysvětlit lidem, že tehdejší doba byla
odlišná. Ti lidé byli jiní a jejich situace také. Musíme pochopit, že
život se mění. Tady v ČR to bylo podobné – byl tu komunismus a už není!
Vše se změnilo. A musíme se stále snažit nově interpretovat staré
příběhy a mít pochopení. Co se stalo, stalo se. Když vidíme někoho, kdo
páchá násilí, musíme odsoudit to násilí, ale ne daného člověka. Nevíme,
jakého měl otce, výchovu, zda na něm nezanechal stopu někdo během jeho
života – od vychovatele ve školce až po přátele a partnera. S minulostí
už nic neuděláme – musíme se snažit pracovat s tím, co je teď.
Sobek: A vy osobně věříte, že ty násilné a diskriminující pasáže ve
svatých knihách byly nadiktovány Bohem, nebo jde o kulturní přežitky z
jiných dob, tedy lidské příkazy?
Berkowitz: Tyto pasáže určitě nemají nic společného s Bohem! S Bohem ne! To, co je
zapsané, je výsledek toho, jak lidé v určité době rozuměli Bohu. A toto
porozumění se mění. Podívejte se třeba na různé věci v Bibli. U Noema
je napsané, že se mu narodil syn, když mu bylo 500 let. 500 let! Jak
tomu můžeme rozumět? Nemůžeme.
Sobek: Je jednodušší vést dialog s muslimy a křesťany, nebo spíše s
představiteli a členy východních náboženství, jako jsou buddhismus nebo
hinduismus?
Berkowitz: Já se snažím mluvit s každým, porozumět každému, vyslechnout všechny
možné pohledy. A to nejzákladnější, co jsem se z toho naučil, je
nesoudit. Nesuďme, protože nevíme, jaké je prostředí, z něhož daný
člověk vyrostl. Někdo může odsoudit člověka, který je opilý už v
poledne, ale víme o něm něco? Nevíme. Nevíme, co se stalo, že ten člověk
se chtěl opít, co se mu stalo doma nebo v životě.
Sobek: Jaká je vlastně izraelská společnost? Je tam mnoho věřících židů? Nebo je tam převaha ateistů?
Berkowitz: Nevím, jak tomu je dnes, ale pamatuji si dobu ze svého mládí. Izrael je
tvořen Židy, kteří tam přišli z celého světa. Z celého širého světa.
Takže když se mě někdo zeptá: Jakou máte kuchyni v Izraeli, odpovím mu,
že nevím, protože každá skupina Židů z odlišné části světa přivezla
svoje vlastní pokrmy a způsoby prožívání víry. Je to jako kaleidoskop.
Stejné je to i s filozofiemi a náhledem na život. Vše je tam hodně
promíchané. Ale v mé době, kdy jsem v Izraeli žil, nebylo příliš
Izraelců věřících. Jenže mezitím se do Izraele přistěhovalo dalších šest
milionů Židů.
Sobek: Vraťme se k vaší pražské židovské komunitě. Máte tu konvertity, kteří byli českými ateisty? Jaké jsou hlavní důvody konverze?
Berkowitz: Ano, máme tu nějaké konvertity. Není jich mnoho, ale málo také ne.
Většinou se k nám dostanou skrze partnerské vztahy. Chlapec potká dívku
nebo dívka potká chlapce, který je věřící. Mluví spolu, studují spolu,
milují se spolu a takto se k nám dostanou. Těch, kteří přijdou sami, je
málo. My se také nesnažíme o aktivní misionarizaci a šíření našeho
náboženství.
